Mistrovství světa v taekwondo WTF poomsae - ostrov Bali, Indonésie
Dne 23. října jsem měla možnost odletět s českou reprezentací na mistrovství světa v taekwondo WTF - poomsae do Indonésie na ostrov Bali. Z Prahy nás čekala dlouhá mnohahodinová cesta s přestupem v Jižní Koreji. Na mistrovství světa jsem byla z ČR nominovaná já, a to poprvé v kategorii seniorky I (Jitka Poláčková, 2. dan, klub TAEHAN Kolín) a junior Jakub Uher z mělnického klubu HANSOO. První krok z letadla na letišti Denpasar byl těžký, byli jsme unaveni po dlouhém letu a na letišti bylo ohromné teplo přes třicet stupňů a hlavně pro nás nezvyklá vysoká vlhkost.
Na Bali je velmi krásné prostředí, všude celkem čisto, moc hodní, vychovaní a skromní lidé. Všechno je tam poměrně levné a dobré. Jídlo bylo super, v nabídce byly převážně dary moře, ale také i nudle, rýže a hlavně výborné čerstvé ovoce.
Do 25. října probíhala naše aklimatizace, prohlédli jsme si místní památky, a protože jsme měli poslední den čas, využili jsme ho i k návštěvě indonéské ZOO, byli jsme se podívat na aktivní sopce, v místě, kde se pěstuje a zpracovává káva (hlavně cibetková) a také v různých tradičních obchůdkách.
Taekwondo WTF je v Indonésii celkem populární, každý člověk o něm něco ví. Po celém Bali byly vystaveny plakáty s informacemi o konání mistrovství světa. Organizace oproti jiným mezinárodním závodům byla velice dobrá. Vše probíhalo podle plánu i s časovou přesností, někdy i o něco dříve. Já sama jsem byla s organizací moc spokojená.
Oficiální tréninky v hlavní tělocvičně probíhaly od 26. října každý den od 16:00 hodin. Musím konstatovat, že to všechno bylo vzhledem k časovému posunu, vysoké vlhkosti a teplotě opravdu náročné, ale dalo se to zvládnout. Samostatné tréninky jsme měli ve svém hotelu vždy ráno po snídani.
Jakub závodil hned první den ráno v 9:00 hodin, přijeli jsme o dvě hodiny dříve, aby se mohl psychicky a fyzicky připravit před svým výkonem. Závodil ve své kategorii juniorů jako poslední, takže viděl hned, jestli postupuje nebo ne. Bohužel na postoupení jeho body nestačily.
Moje kategorie SENIORKY I naopak přišla na řadu až poslední den mistrovství, tedy 3. listopadu. Závod začal v 9:30 hodin ráno na dvou soutěžních plochách - tatami. Protože nás bylo více, musely jsme být rozdělené na dvě skupiny A a B po 16 závodnicích. Já jsem byla ve skupině A a šla jsem na řadu jako druhá. Měla jsem vylosované poomsae taegeuk yukjang a taegeuk pchaljang ( sestavy č. 6 a č. 8), na které jsem se připravovala celý pobyt na Bali.
Jelikož jsem ve své kategorii Seniorky I startovala poprvé, moje nervozita byla značná. Věděla jsem, že je to ta nejhlavnější, nejsledovanější a nejobsazenější kategorie na mistrovství světa plná nejlepších závodnic s opravdu vysokou kvalitou z celého světa. Neočekávala jsem postup do semifinále, chtěla jsem ze sebe jen vydat vše, aby byl mistr Lee Youn Jae, hlavní trenér české reprezentace, spokojený. Jako první šla na řadu závodnice z Brazílie, jejíž výkon mistrovi nepřišel moc dobrý. Předpokládali jsme, že budu mít více bodů, ale po mém výkonu jsem dostala ještě méně bodů než ona, čemuž nikdo z týmu nerozuměl, ale hlavní bylo, že mistr Lee řekl, že je s mým výkonem spokojený. Mé body na postup nestačily a tak jsem skončila na 12. místě ve skupině A.
Pro rozhodčí to byl poslední den a asi i velice náročný, proto to také tak vypadalo. Ani závodnice, které normálně postupují a předvedly své standartní výkony, nepostoupily. Já osobně se svým výkonem spokojená nejsem, protože vím, že to může být ještě lepší a doufám, že v budoucnu i bude. Tyto závody mě opět obohatily o nové zkušenosti a hodně motivovaly, že skutečně a chci a snad i mohu být jednou mezi těmi nejlepšími.
Nakonec bych chtěla poděkovat hlavně mistru Lee Youn Jae, svému trenérovi a Petru Limprechtovi (mezinárodní rozhodčí a vedoucí českého reprezentačního týmu) za nominaci do týmu a možnost zúčastnit se mistrovství světa, za příležitost vidět nejlepší z nejlepších a také, že jsem mohla zase zažít neuvěřitelně přátelskou atmosféru závodu a s ním osobní pocit, jaký nikdy na žádných běžných závodech nemohu pocítit.
Doufám, že se mi podaří do příštího roku zapracovat na zlepšení fyzické kondice, provedení technik a zejména na prezentaci, abych se mohla mistrovství světa v roce 2014, které se bude konat v Mexiku, opět zúčastnit a umístit na lepším místě.
Jitka Poláčková, TAEHAN Kolín
2. dan, členka reprezentace ČR
