O víkendu 1.-2. listopadu se ve Sportovní hale Slavia Praha konal již 12. ročník turnaje Prague Open, který byl zároveň 2. ročníkem Korean Ambassador’s Cupu. První den se soutěžilo ve sportovním zápase kyorugi, neděle pak patřila technickým sestavám poomsae.
Sobotních zápasů se zúčastnilo více jak 350 závodníků nejen z České republiky, ale také např. ze Slovenska, Moldávie, Běloruska, Maďarska či Litvy. Zápasilo se celkem na pěti plochách, z toho na dvou na systém Adidas (trpaslíci, děti a žáci) a na zbylých třech za použití elektronických vest Daedo (kadeti, junioři a senioři). Já jsem jako rozhodčí byla na čtvrté ploše, kde jsem měla možnost řídit či bodovat kategorie žáků, kteří již smějí kopat na hlavu (se speciálními „botičkami“). Licenci na bodovacího rozhodčího mám téměř tři roky, letos mi po splnění podmínek (účast na turnajích a školeních, technický stupeň) byla licence zvýšena, a mohu již fungovat jako rozhodčí středový. Je velmi zajímavé a i přínosné vidět závody i z druhé strany a nejen jako soutěžící. Této role se nicméně zhostila naše Anička z Prahy, jejíž váhová kategorie musela být sloučena s kategorií A. Její soupeřkou byla budoucí vítězka celé kategorie Ornela (bývalá členka Taehanu Kolín, v současnosti závodící za Kangsim), která již na konci prvního kola měla značný bodový náskok hlavně díky čtyřem dobře mířeným kopům na hlavu. Anička však rozhodně řekla ne na možnost zápas předčasně ukončit a odvážně se pustila do dalšího kola, kdy se jí podařilo skórovat jednou na vestu a jednou na hlavu. Zápas byl po druhém kole ukončen s bodovým rozdílem vyšším dvanácti bodů (28:4), Anička z něj však vyšla se ctí a získala bronzovou medaili.
V neděli jsme měli na poomsae již větší zastoupení, ale oproti jiným turnajům nám chyběla řada zkušených závodníků (zraněná Jitka Poláčková, účast reprezentantů na mistrovství světa v Mexiku). Se stupni vítězů v soutěži klubů jsme spíše nepočítali, ale všichni jsme byli rozhodnuti dát do svých výkonů maximum. Soutěžilo se na třech plochách (dvě plochy na elektroniku, jedna plocha na „papírový“ systém), nejdříve v kategoriích jednotlivců, kde se nám podařilo získat celkem 6 zlatých, 2 stříbrné a 2 bronzové medaile. Za zmínku stojí výkon Jany Berkela, která závodila v nejobsazenější kategorii turnaje (starší žákyně C) a podařilo se jí zvítězit. Rozhovor s úspěšnou závodnicí si můžete přečíst níže. Naše dvojice a trojice se také neztratily a předvedly kvalitní výkony (4x zlato, 1x „brambora“). A nechyběla ani trocha stresu, když naše Bára nestihla dorazit včas a bohužel musela být diskvalifikována (měla však oprávněný důvod), stihla alespoň soutěž trojic. Přišli jsme tak o pár cenných bodů (do soutěže klubů se počítaly jen výkony jednotlivců), ale i tak se nám podařilo něco opravdu nečekaného a úžasného. Taehan celkově zvítězil (35 bodů) a nechal za sebou i mnohem početnější družstva: druhý Kangsim (30 bodů) a třetí Hirundo (23 bodů). Mistr u toho bohužel nemohl být, ale je to hlavně jeho zásluha, a pokud budeme dál pilně trénovat, určitě mu to vynahradíme v Mělníku na Hansoo Cupu, který se koná již 6. prosince.
Přehled výsledků
Jednotlivci:
Šimon Hájek (mladší žáci B) – 2. místo
Jurij Šorban (mladší žáci C) – 6. místo
Josef Peška (senioři III B) – 3. místo
Jan Solil (starší žáci B) – 1. místo
Jana Berkela (starší žákyně C) – 1. místo
Adéla Kaplanová (starší žákyně A) – 1. místo
Hana Lee (mldší žákyně B) – 1. místo
Nikola Šotolová (starší žákyně D) – 5. místo
Karolína Malá (starší žákyně D) – 6. místo
Kateřina Pešková (juniorky B) – 3. místo
Veronika Soliz Rudon (seniorky II B) – 1. místo
Kateřina Svítilová (mladší žákyně B) – 2. místo
Anna Vlastová (juniorky C) – 1. místo
Dvojice:
Hájek – Svítilová (mladší žáci B) – 1. místo
Peška – Soliz Rudon (senioři B) – 1. místo
Trojice:
Berkela – Šotolová – Malá (starší žáci C) – 4. místo
Hájek – Lee – Svítilová (mladší žáci B) – 1. místo
Peška – Solilová – Soliz Rudon (senioři B) – 1. místo
Rozhovor s talentovanou členkou klubu TAEHAN - vítězkou nejobsazenější
kategorie „starší žákyně C“, držitelkou 5. kupu (zeleno-modrý pásek) Janou
BERKELA, 13 let
Jak dlouho cvičíš s mistrem Lee taekwondo WTF?
Cvičím od 11 let, to znamená, že už to jsou tři roky.
Jaký máš dojem z turnaje Prague Open 2014?
Dojem je úžasný, protože jsem se snažila, vyplatilo se to, a získala jsem první místo.
Kolikátý to byl Tvůj závodní start? Jak ses dnes při závodě cítila?
Byl to můj pátý závodní start. Na turnajích jsem doposud vyhrála čtyři zlaté a jednu stříbrnou medaili. Na tomto turnaji jsem cítila, že rozhodčí přísněji bodovali a měla jsem v kategorii velké množství soupeřek, takže jsem už dopředu věděla, že na vítězství musím podat opravdu dobrý výkon. Měla jsem hroznou trému, bála jsem se, a když nám poprvé vyhlašovali nástup k závodu, tak jsem byla opravdu ve stresu, protože rozhodčí nejdříve zavolali naši kategorii, což se spletli, místo nás šla ale cvičit jiná kategorie, takže jsem musela zase čekat, a byla jsem více nervózní. Hodně jsem se klepala, ale po odcvičení první sestavy jsem se už tolik nebála. Doufala jsem, že vyhraju, ale při postupu do finálového kola jsem měla na soupeřku náskok jen 0,1 bodu. Když pak po finálovém cvičení na konci vyhlásili moje jméno, byla jsem moc šťastná. Z turnaje si vezu zlatou medaili a pohár pro vítěze.
Jak těžké pro Tebe bylo zvítězit?
Hodně těžké, musela jsem se hodně moc snažit, měla jsem v kategorii nejvíce soupeřek z celého turnaje.
Kdo Ti držel palce?
Na místě hlavně kamarádi, co se mnou cvičí v Taehanu, a samozřejmě naši trenéři. A doma pak celá rodina.
Co Tě na TKD nejvíc baví?
Líbí se mi, že náš trenér mistr Lee je spravedlivý, hodný a je s ním legrace, a když podáme dobrý výkon, tak nás pochválí. Baví mě také, že mám v klubu dobré kamarády a samozřejmě mě baví samotné cvičení.
Jak to vidíš s taekwondem do budoucna?
Chtěla bych, až budu mít černý mistrovský pásek, jet stejně jako moji kamarádi z klubu na mistrovství světa a případně tam zvítězit.
Děkujeme za rozhovor!
Veronika Soliz Rudon - TAEHAN
FOTO z turnaje ZDE
