Zážitky z Mexika - Nicola Zimová
Do Mexika jsem se moc těšila, protože jsem v Americe byla poprvé. Let byl sice hodně dlouhý a únavný, ale stálo to za to. Náš celý pobyt jsme strávili ve městě Aguascalientes. Město jsme si mohli ve volném čase prohlédnout. Navštívili jsme spoustu muzeí, kostelů a také katedrálu, dokonce jsme se podívali k aréně pro býčí zápasy, která je kromě sombrera a ponča pro Mexiko typická. Měli jsme štěstí, protože zrovna, když jsme tam byli, slavil se svátek zemřelých, neboli pro nás dušičky. Mexičani slaví tento svátek opravdu v jiném stylu nežli my. Nejen že všude po městě bylo spousta výzdoby, ale také lidé se zdobili. Pomalovali si polovinu obličeje, třeba jako lebku, a chodili s tím po ulici. Velkým zážitkem bylo jídlo. Je opravdu pestré. Hlavním pravidlem, kterým byste se měli řídit, pokud pojedete, do Mexika, je, že pokud vám Mexičan řekne, že to vůbec nepálí, tak pro Evropana je to pálivá atomová bomba. Po ní necítíte pusu tak dva dny a hlavně, když to pálí při cestě dovnitř, tak to bude sakra pálit i při cestě ven. Další zážitek se konal na silnicích, protože si nedovedete představit, co všechno může jezdit a říkat si auto. Když jsem to viděla, okamžitě jsem si řekla, proč naši policii zajímají takové maličkosti jako nezapnutá světla, trochu poškozené auto nebo něco podobného. Tady auta neměla celý předek ani světla a nikdo si s tím hlavu nedělal. Hlavně, že to mělo čtyři kola a dalo se to použít na převoz lidí, ale i všeho možného z místa na místo. V Mexiku se mi natolik líbilo, že bych se sem chtěla vrátit jako turista a navštívit zde všechny památky, které v Mexiku jsou a které jsme neměli čas navštívit.
Postřehy z mistrovství světa
Mistrovství světa bylo pro mě něco úplně jiného než ostatní závody, kterých jsem se zúčastnila. Byla to obrovská událost pro všechny země. Připadala jsem si trochu jako na Olympiádě a tak trochu to vlastně olympiáda byla. První den mě překvapilo, že vlastní zahájení bylo večer, ale až po mém závodu. Zahájení mistrovství začalo proslovem prezidenta světové taekwondo federace, p.Chungwon Choue, a prezidenta mexické federace, p.Juana Manuela Lópeze Delgada. Dále nastoupili vlajkonoši všech 44 zemí, které se zúčastnily. Vlajky přinášeli krásně pomalovaní dobrovolníci z Mexika. Celkem se závodů zúčastnilo 703 závodníků. I my jsme každý den měli alespoň jednoho závodníka, který reprezentoval naši zemi v dané kategorii. Organizace závodů se opravdu povedla, hlavně proto, že všechno vycházelo přesně na čas. Například si pro nás každé ráno dojížděl osobní mikrobus, který nás vždy dovezl do haly, ve které jsme mohli cvičit před samotným závodem.
Na závěr MS jsme si měli možnost nechat vyrobit tričko s logem devátého mistrovství světa s naším jménem na památku.
Pocity z mého závodu
Samozřejmě, bylo to moje první mistrovství světa a také to bylo první mistrovství světa, kterého se mohli zúčastnit kadeti. Moje kategorie byla hned první den, ale to nebylo úplně nejhorší. Ráno, když jsem vstala, tak jsem měla takovou trému, že si to nedovedete představit. Úplně jsem zapomínala, co mám udělat nebo jaké techniky jsou v sestavě, kterou mám mít. Bylo to šílené a zároveň úžasné, že můžu cvičit na Mistrovství světa. Hned, jak jsme vstali, šli jsme na snídani a já se nedonutila sníst víc než meloun. Přijel si pro nás, jako každý den, náš milý řidič a odvezl nás na závodiště. Ovšem já jsem nemohla s ostatními jít na tribunu. Hned, jak jsme přijeli, jsem musela jít do spodní části závodiště, kde jsem se rozcvičovala. Upřímně jsem se cítila jako gladiátor, který se připravuje v podzemí arény a slyší vše, co se děje nahoře. Úplně nejhorší bylo, když jsem se dozvěděla asi půl hodiny před tím, než jsem měla závodit, že budu cvičit jiné sestavy, než na které jsem se připravovala. Pak si mě zavolali a já se musela nahlásit. Přišla jsem na řadu a byla jsem ještě víc nervózní než předtím, ale moc mě pobavilo, když jsem šla na tatami a za mými zády uslyšela: ,,Češi, Češi"". Dále jsem už jenom zacvičila sestavy před sedmi rozhodčími a bylo to. Když jsem měla po závodech, tak jsem si připadala trochu jako superstar, protože se chtěli všichni se mnou fotit, chtěli i můj podpis, dokonce i pár Mexičanů chtělo můj facebook, což mě hodně překvapilo.
______________________________________________
Děkujeme Nicolce za krásný článek. TAEHAN
