Mistrovství světa v Mexiku - vzpomínka od Šimona Krechlera (12 let)
Psal se den 22. září 2014. Ráno jsem byl unavený jak šakal po nočním lovu. Tušil jsem, že ten den bude něco extra. A taky že bylo. K snídani byla ovesná kaše. Ten oves mi říkal, že dneska se moc dobře nevyspím. Vyjeli jsme na letiště. Hlídači byli drsní jak šmirglový papír.
Celou cestu do Mexika jsem měl v hlavě jen jedinou myšlenku. Tu myšlenku jsem ještě dlouho nemohl vypudit. Musíme koupit sombréro. Pořád jsem si to musel opakovat.
Když jsme tam přijeli, naprosto všichni byli opálení jak marshmelone. A to pořádně opálený marshmelone. Byla to pro mě španělská vesnice. Všichni tam mluvili španělsky. Bylo to tam všechno levný jak rohlík ve slevě. Vzduch tam byl suchý a tupý jak rozhovor se slavným fotbalistou.
Když v pondělí ráno přijeli další dva členové naší malé české skupiny a s nima španělská reprezentace velká jak celý Mexiko, začaly teprve tréninky tvrdé skoro jak pěsti Chucka Norrise.
Všichni byli před závody vystresovaní, jak kdyby měli závodit na mistrovství světa. Mě uklidnilo až to, že jsme našli a koupili sombréro. My jako ne úplně velký stát jsme skončili asi tak, jako kdyby většina z nás byla tak osmá z dvaceti pěti.
Bylo to dobrý.
